ODE MĚ PRO TEBE

Včerejší ráno a celý den, já chodil jako omámen

Tvou vůní, Tvým tělem vzdáleným, jenž na dálku jen líbat smím.

Cítím tvé rty a ruce Tvé, a přeji si jen jediné:

"proměnit touhu nesmírnou, za Tvoji lásku vesmírnou".

 

Polibků poslal jsem tisíce, ať vzdušnou čarou letíce

na ústa Tvá a k nohám Tvým, dopadnou se svým poselstvím.

Nechť s vánkem ústa líbají a Tvoji auru protkají

nitkami lásky kouzelné, vášně i něhy tajemné.

 

Sám sotva stojíc na nohou, padám jak hvězda oblohou

do mojí chladné postele. Zvoní mi v hlavě, jak v kostele

zvon, jenž hvězdný čas všem měří. Kdo nezná lásku neuvěří,

že plakat lze žalem i radostí, když štěstí se snoubí s bolestí.

 

Sotva jsem přečkal jeden den, tajemnou nocí omámen

potácím se zas v divném stavu, znovu mám Tebe plnou hlavu.

Snad milujem se století, snad je to pro nás prokletí,

že nemůžeme spolu být, o lásce smíme jenom snít.

                                                                                      V.I.

Až lidé přestanou věřit v sílu a MOC peněz, pak nastanou velké změny - změny k dobrému. Ano, ta situace nastane. Ať už samovolně nebo vynuceně. Nebude se to asi řadě "rozumářů" líbit, ale nic s tím neudělají...