3 nejtěžší, přesto tak důležité způsoby, jak být pro druhého nedocenitelný

09.08.2015 19:00

Scházel jsem z Vyšehradu k nábřeží a spatřil zvláštní obraz. Pár. Nemohl přejít ulici, frekventovanou i večer. Tu dvojici brzdila ona, na invalidním vozíčku. Nikdo nezastavil. Asi každý věřil, že zastaví zrovna ten za ním.

Chlapec sám mohl mnohokrát přeběhnout. Ta dívka to ale nemohla dokázat. Stáli tam tedy dlouho. Až se jí z beznaděje spustily slzy a zvolala: "Vidíš, jaký jsem kripl. Už se mnou neztrácej čas!"

Chlapec k ní podřepl a říká: "Já tady nevidím žádného kripla. Vidím tu jedinečného člověka, kterého miluji. A víš, proč ho miluji? Protože si ho vážím. A víš, proč si ho vážím? Protože bojuje se životem."

Pak se v objetí dlouze líbali. Provazy projíždějících aut jim naprosto přestaly vadit.

-

Motto: "Ptal jsem se boha, jak jsem velký. Odpověděl mi: Svou velikost si každý den měříš sám - tím, co dokážeš dělat pro lidi, kteří pro Tebe zatím nemohou udělat nic."

Z Ovidia

Lidé měří svůj význam kontem, pozicí. Mnohdy si myslí, že jsou tak velcí, jak je velký jejich dům, auto, firma. Ale velikost člověka zdaleka nevnímáme očima. Vnímáme ho srdcem. Kvalitou, která často není vidět. Ale je cítit.

Jsou to lidé, kteří zůstávají, i když celý svět odešel. Obyčejné chvíle mění v neobyčejné a nešťastné ve šťastné už jen tím, že jsou při nás. Nemusejí nic říkat, nic dělat, jen - být.

Jak se postarat o druhé, když sami máme starostí dost? Jak za ně vyřešit problém, když nevidíme do jejich hlav a netušíme, co je pro ně opravdu důležité - podle jakého klíče tedy rozhodovat?

Nejlepší řešení jsou ovšem vždycky jednodušší, než se zdá. V zásadě není nutné, abychom za nikoho řešili problémy. Každý umí své problémy vyřešit sám. Má všechny předpoklady k tomu, aby se snažil; aby hledal cestu. On to dokáže. Jen má někdy rozbitý kompas. Navigaci. Střelka či GPS nefungují. Mají zastřené vidění hněvem, bezmocí, slzami. Tehdy pochopíme, že není nutné, abychom za druhé problémy řešili; abychom jim přeskupovali hodnoty a život jinak, než jak to sami cítíme. Ne, úplně stačí při druhém být. Aby věděl, že nikdy nebude sám. A že může jednat podle srdce, aniž ho odsoudí dva nejbližší lidé: my a on sám.

Být druhému oporou je krásné i náročné. Je to energie plynoucí oběma směry. Ve výsledku ale být oporou posiluje - dokonce třikrát. Posiluje to nás, protože máme smysl. Posiluje to druhého, protože ho držíme. Posiluje to náš vztah, protože si uvědomujeme, že se jeden na druhého můžeme spolehnout.

Láska není jen polibek a držení se za ruce v kině. Láska má širší význam. Láska znamená, že nám na druhém záleží. Že nám záleží na vztahu. To jde daleko za rámec intimního partnerství. Milovat lze práci, přátele, děti. Laskavost (od slova láska) může být v každém činu člověka, který je schopen lásky.

Láska je velkorysost. Upřednostnění vztahu před sebou samým. Věnování času jinému člověku, ačkoli bychom ho lépe a peněžně výhodněji zužitkovali sami. Láska je svým způsobem obětování se pro druhého ve chvíli, kdy to potřebuje. Protože láska je podpora. A když podporujeme druhého, potřebujeme, aby někdo jistil také nás. Proto jsou partneři při objetí zaklíněni pažemi. Navzájem.

Asi takhle:

Kdo koho podporuje? Nevím. Ale myslím, že jeden druhého...

Být pro druhého oporou je oboustranně nedocenitelný pocit. Je k nezaplacení pro oba. Člověk si také v té chvíli připadá jako nejbohatší v kosmu. Protože má něco, co na trhu není na prodej. Upřímnou LÁSKAvost.

Jak tohle prožívat, ať jde o vztah s partnerem, přítelem, rodiči, dětmi, blízkými i vzdálenými lidmi? Kdo je skutečně k nezaplacení a jak být sami někým, koho nelze vyrovnat penězi?

1. způsob: Postrkování, když ho druhý potřebuje

Všichni máme sny, očekávání, touhy. Všichni ale také víme, co to jsou nenaplněné sny, zklamaná očekávání, promarněné touhy. Řečeno s Rochefoucauldem: S tím, čeho se na nás dopouštějí jiní, se už nějak vyrovnáme; horší je to s tím, čeho se na sobě dopouštíme sami.

Ano, my rozhodujeme o tom, zda a jak půjdeme za svými sny. My rozhodujeme o tom, co očekáváme. My rozhodujeme o tom, po čem toužíme. A, bohužel, my sami sobě nejvíce bráníme v cestě za tím, co si opravdu přejeme.

Ale proto také na světě nejsme sami. Měli bychom se obklopovat lidmi, kteří nás inspirují, abychom se stávali tím, kým jsme si vždycky přáli se stát. Ti lidé za nás neudělají ty kroky. Ale pomohou nám nalézat odvahu, být nám oporou a někdy sami i motivací.

Cítíme-li jako děti pod tělem paže mámy, náhle se nebojíme zkusit plavat. Cítíme-li po svém boku záchranné ruce táty, náhle se nebojíme poprvé rozjet na kole. Překračujeme svůj stín, překonáváme strach, který bychom jinak možná nikdy nepřekonali.

Mluvím o pažích a rukou. Ale ten, kdo pomáhá, ve skutečnosti nepotřebuje žádné ruce. Stačí, že svým přístupem k nám zabraňuje výkyvům v našich emocích. Jestliže padáme ke dnu, pomáhá nám být trpělivými. Jestliže naopak létáme v oblacích, pomáhá nám být pokornějšími. Se správnou oporou neskáčeme nahoru a dolů. Naše emoční křivka je dokonale stabilní. Dostáváme rovnou měrou povzbuzení i pochvalu. Pochopení i soucit. A to aniž bychom druhému museli něco zvlášť vracet. A víte, proč? Protože energii, kterou nám dává, mu už dávno vracíme. Na pocitu, že je nedocenitelný.

2. způsob: Podpora bez podmínek

Nebo také bezpodmínečná láska. "Budu Tě milovat/podporovat, ale..." - to přesně není láska. Lidé, kteří
podporují bezpodmínečně, si nekladou žádné podmínky. Jinak nepodporují na sto procent. Nepodporovat na sto procent je stejné jako být věrný v 90 procentech příležitostí. Být věrný na 90 procent znamená nebýt věrný. Milovat na 90 procent znamená nemilovat. Jistit druhého na 90 procent znamená vystavovat ho riziku.

Lidé si rádi kladou podmínky ve smyslu, že se druhý musí chovat podle jejich představ. Ale to je nesmysl. Nikdo nedokáže žít a myslet přesně tak, jak si přejeme. Neexistuje nic, co by bylo správné pro úplně všechny. Naši pravdu formují naše geny, výchova, životní cesta a z ní vyplývající zkušenosti. Jsme tak odlišní, že máme i jiný práh bolesti. Co bolí druhé, nás možná nebolí. Ale to neznamená, že náš práh je univerzální.

Podporovat znamená především respektovat. Chápat, že druhý má právo na omyl. Právo na chybu. Právo na ponaučení. Tedy právo na zkušenost. Jen proto, že někdo chybuje, neznamená, že je špatný. Znamená to, že je člověk. Jen proto, že dělá chyby, které bychom my neudělali, není hlupák. Jen možná jde klikatější cestou, v něčem je za námi, ale jen proto není odsouzeníhodný. Kdyby nás rodiče odsuzovali za chyby, kterých se dopouštíme jako děti, jsme odsuzováni za každý pohyb, slovo, myšlenku.

Podpora druhého nesmí být podmíněna jen úspěchem. Naopak, podporovat se lidé musejí právě tehdy, když se jim nedaří. Když chybují. Když ztrácejí víru. Když jsou negativní. Ale - musí nám na nich stoprocentně záležet. Musíme cítit, že i oni objímají nás. Ne jen tehdy, když se jim daří, když celý den svítí slunce. Ne, objetí musí fungovat oboustranně. A bezpodmínečně.

3. způsob: Obětování zvláštního úsilí k pochopení druhého

Ignorovat slabé je vždy snazší než jim pomoci. Protože pomoc, stejně jako podpora, vyžadují nějakou energii navíc. Ignorovat je nulový akt.

Ještě více energie musíme vydávat, abychom pomohli lidem, kteří ani pomoci nechtějí. Jsou ukryti ve skořápce takové skepse, že ji zvýšeným úsilím musíme rozbít. Je paradox, že ti, kdo zarytě odmítají pomoc, ji obvykle nejvíce potřebují.

Lidé, když jsou na dně, si často neumějí uvědomit své emoce. Dělají něco, o čem vědí, že jim škodí. Ale nemohou si pomoci. Žadoní u partnera, který jim ublížil. Prosí o návrat někoho, kdo je pro ně špatný. Trápí se tím, že by se jejich život po odchodu negativního člověka měl rozjasnit. Těžko zvládají samotu, i když s druhým si samotu tolik přáli.

Pro takové lidi často nemají příchuť ani základní hodnoty. Ztratili se. A bojí se zeptat na cestu. Utrpení se stalo jejich jedinou jistotou, na kterou se mohou spolehnout - a proto se jí nechtějí zříkat.

Pokud nám na takových lidech záleží, musíme je podpořit. Tak jako zraněné v šoku, kteří odmítají lékaře a mohou si sami uškodit. Není nutné z nich mámit příčiny depresí, radit jim, zacházet s nimi tak, jako bychom jejich život znali lépe než oni sami. Ne, nic z toho. Stejně tak je nebudeme soudit nebo jednat za ně. Mnohdy stačí s těmito lidmi nic než být. I když se to nezdá moc, časem je to víc než všechny poklady světa.

Jen být. Stromem, o který se druhý může opřít. Který ho svou korunou chrání před deštěm. Který - když bude ochoten vzpažit ruce - mu snese nějaký vitaminový plod. Stromem, který tu jen je. A spolehlivě bude. Zakořeněný. Stabilní. Zdravý. Stromem, který stále bude dávat čistý vzduch. A kterému je možné se i svěřit. Člověku-vrbě.

Když děláme chyby a sami je nevidíme; když nás někdo zrazuje a my o tom nevíme; když se zbytečně zraňujeme a sami si to neuvědomujeme... tehdy se oddělují přátelé od "přátel". Přátelé vědí, že nejvyšší hodnotou lidského života je čas. Všechno ostatní obvykle lze obnovit. Čas nikdy ne. Zbytečně ztracený čas se nikdy nevrátí. A základním mottem přítele by mělo být: Když se chceš dostat z jámy, nejprve přestaň kopat.

Být "přítel", tedy milý a usměvavý tehdy, když se to hodí, jistě člověku přináší více známých. Nicméně lidé nepotřebují žádný "jistý počet přátel". Spíše potřebují "počet přátel, kterými si mohou být jisti". Především v tom, že s nimi po boku nebudou zbytečně ztrácet čas. Že jim budou říkat pravdu, i když se nemusí vyslovovat ani poslouchat příjemně. Že pochopí, že je většinou lepší konec s bolestí než bolest bez konce.

Je dobře, že takových opor není nikdy mnoho. Alespoň si uvědomujeme jejich hodnotu. Jak jsou ve skutečnosti pro nás nedocenitelní.

                                      zdroj: © Petr Casanova, FIRST CLASS

Vyhledávání

Novinky

20.09.2018 16:00

Nejsi spravedlnost

30.05.2018 00:00

Letnice - 30.5. = 8 = DUCH

14.04.2017 12:00

BÝT TĚ HODEN

11.12.2016 11:00

Odkud jsme?

30.10.2016 08:00

ZODPOVĚDNOST

23.07.2016 18:00

POHÁDKA

07.07.2016 18:00

KRÁSA NÁRODŮ

11.06.2016 21:00

SJEZD RODÁKŮ

01.01.2016 08:00

Hudba Jiřího Solničky

02.12.2015 19:00

Projev prof. Petra Piťhy

01.12.2015 05:00

VÝKLADY ZÁKONITOSTÍ

29.11.2015 22:00

MILUJE TĚ?

06.07.2015 16:00

Let balonem

08.06.2015 06:00

O obchodníkovi

20.05.2015 21:00

Pár slov o zákonitostech

15.04.2015 23:30

Výměna energie mezi lidmi

03.04.2015 23:00

Velikonoce

28.02.2015 21:00

Rosenkreuzovo desatero

24.12.2014 01:00

NEJHEZČÍ DÁREK

10.11.2014 23:00

Žijte přítomností

09.11.2014 19:00

Kruté, ale poučné (snad)

03.10.2014 12:00

IDEÁLNÍ LIDÉ

24.03.2014 06:00

Několik rad do života

21.12.2013 19:00

VÁNOČNÍ ČAS

10.11.2013 20:00

Co se děje při rakovině?

12.10.2013 18:20

NĚKDY může znamenat NIKDY

14.08.2013 23:00

MMS - zázračný lék

28.04.2013 09:00

V Í R A

31.03.2013 12:00

ODSOUDIT

08.05.2012 10:00

CESTA K LÁSCE

09.04.2012 09:00

O LÁSCE

08.04.2012 14:00

CO MÁM DĚLAT?

06.04.2012 22:00

VYKUPITEL

06.04.2012 20:00

B O J

18.12.2011 19:00

SPRÁVNÁ CESTA

© 2011 VI a jiní

Poslední aktualizace 11. 11. 2018