Kdo je tvým vzorem?

(text ze starých tiskovin - třicátá léta minulého století)

Velmi mnozí lidé dopouštějí se často neblahých chyb v pozorování svých spoluobčanů. Často lze slyšeti, že ten neb onen zklamal se v lidech. Dlou­ho pohlížel s úctou na jednoho člověka a bral si jej za příklad téměř ve všem počínání si. Následo­váním svého vzoru stal se mu velmi podobný; ale tu přijde den, kdy tento zdánlivě vzorný člověk dopustí se hrubé chyby a snad právě v tom, v čem byl nejvíce obdivován. Jaké to zklamání pro lidi!

Lidská nemoudrost! V knize knih — Bibli — čteme, že „zlořečený ten, kdo doufá v člověka“. Naším vzorem může být jenom jeden, totiž Kristus. On jest jediným a také dokonalým vzorem. Lidé mohou býti pozorováni jenom podle zevnějšího zdání, ale zdání klame. Jenom Bůh mů­že říci správný úsudek o člověku, neboť On zná myšlenky a pohnutky činů. Jak snadno se lidé mo­hou zklamat v člověku, ukazuje následující příhoda:    Ve Spojených státech severoamerických (od­kud přišel zvyk voliti královny krásy), přišli také na myšlenku, hledat nejlepšího muže Ameriky, jehož ideální povahu doporučiti chtěli všem Američanům.

K závodu tomuto hlásili se velmi mnozí. Přísný výbor volební zkoušel všecko podrobně a konečně za nejlepšího Američana, s titulem „vzor člověka“, prohlášen byl pan T. F. Curran, ředitel a vrchní rada americké solní společnosti. Pozoruhodné je, že všichni obyvatelé města tohoto muže již dlouho uznávali za ideálního člověka, o němž nikdo nemohl říci nic špatného. On nekouřil, nepil, nehrál v karty a nikdy v životě neměl s nikým ani nejmenší nepříjemnosti.

Netrvalo to však dlouho a New-Yorská policie musila zatknout „vzor člověka“, jelikož zpronevě­řil celkem 500.000 dolarů. Ve chvíli, kdy tajná po­licie násilím vnikla do bytu, vypil jed. Byl však zachráněn k životu, odsouzen a uvězněn. Jak blá­hové jest vzíti si za vzor lidi a býti oklamán! „Pro­tož i my,“ radí nám slovo Boží, „patřme na vůdce a dokonavatele víry Ježíše.“ (Žid. 12, 1. 2.)