KRÁSA NÁRODŮ

07.07.2016 18:00

... Nová doba má být požehnáním také pro všechny národy, aby se cítily šťastnými na půdě, ke které patří a podle toho pak i jejich rasa dospěla plného rozkvětu a přinesla nejbohatší ovoce a svým harmonickým působením podporovala celé pozemské lidstvo.

Tak vznikne krása! Celá země bude obrazem krásy, jakoby vyšla přímo z ruky velikého Stvořitele, poněvadž lidští duchové budou se zachvívat stejným způsobem a jejich radostné tvoření bude stoupat jako jásavá, děkovná modlitba ke světlým výšinám, aby tam nahoře opět zrcadlila všechnu harmonii štěstí, jak je bude ukazovat tato země!

Avšak tato Bohem chtěná krása nemůže nastat, pokud vůdcové chtějí svým národům a svým zemím vnutit cizí mravy a obyčeje, cizí oděv, cizí stavební sloh v domnění, že tím jejich národy budou přivedeny k pokroku. Napodobení není povznesením, protože to není vlastní dílo! Nemáte být všichni stejní podle cizího vzoru!

Nejlepším měřítkem je tu smysl pro krásu, který je vám dán proto, abyste poznali, co je v těchto věcech správné a co falešné! Oddejte se původnímu, opravdovému smyslu pro krásu a pak nebudete nikdy bloudit, protože smysl pro krásu je spojen s prazákony stvoření a je výrazem dosud skrytého vědění o dokonalosti. Je neklamným ukazovatelem cesty pro každého ducha, neboť v tomto pozdějším stvoření jedině všechno duchovní má schopnost poznat při dosažení určitého stupně zralosti plně, vědomě skutečnou krásu!

... kde chybí harmonie, tam není ani krásy.

Pohleďte na Číňana, Japonce nebo Turka v cylindru. Jsou to karikatury evropské kultury. Podívejte se na Japonku, která se nyní obléká po evropsku, a podívejte se na ni v kroji její země! Jaký je to rozdíl! Kolik ztratila v kroji, který je cizí její zemi! Je to veliká ztráta pro ni.

Jedině povznesení vlastní kultury je opravdovým pokrokem pro každý národ! Ve všem má být vzestup a ne stav klidu. Avšak tento vzestup v pokroku musí být budován na vlastním základě a z něho vycházet. Nesmí to být přejímání cizích věcí, neboť pak to není nikdy pokrok. Slovo samo ve svém pravém smyslu zavrhuje každé opírání se o cizí. Pokrokem pro národ může být jen rozmach toho, co národ již má, nemůže to však být převzetí něčeho vypůjčeného. Že převzetí není žádným pokrokem, jeví se již v důsledcích toho, co se dnes stává. Mělo by to vůdce vést k přemýšlení! Vypůjčené nebo převzaté není také vlastnictvím, i když je tu snaha přivlastnit si to. Není to získáno, není to produkt ducha národa, na který jedině může být hrdým a také hrdým být musí!

V tom je také veliká úloha pro všechny za mořem: Aby se tam stal každý národ veliký sám v sobě, úplně sám ze sebe, z vlastních schopností, které jsou tak rozličné mezi mnoha národy této země. Všechny mají rozkvést podle druhu půdy, na které vznikly. Musí zůstat přizpůsobeny této půdě, aby na ní rozvily tu krásu, která se bude harmonicky zachvívat s ostatními na zemi. Pravá harmonie vznikne však právě rozličností, ne však uniformovaným sjednocením národů. Kdyby bylo zamýšleno něco takového, pak by byla dána také jen jedna země a jeden národ. Při tom by však brzy nastal stav klidu a konečně choroba a odumírání, poněvadž by chybělo občerstvování doplněním!

Pohleďte jen na květiny na lučinách, které právě svou rozmanitostí oživují a občerstvují, ba obšťastňují!

Avšak nedbání těchto vývojových zákonů hořce se vymstí na všech národech, neboť to vede nakonec k úpadku a zhroucení, ne k rozmachu, poněvadž tu chybí nutné zdraví. Člověk nemůže se vzpírat věcem, kterým jako každý tvor je tak dalece podroben, že nikdy nedosáhne ničeho, nedbá-li na tyto živé zákony, vetkané do stvoření. Kde jich nedbá a jedná proti nim, musí dříve nebo později ztroskotat. Čím později, tím hůře. Nepřihlížíme ani k tomu, že vůdce nese hlavní zodpovědnost za to, v čem pochybil následkem svého falešného stanoviska. Musí pak trpět za celý národ, který ve své tísni duchovně na něm visí!

Opakuji znovu: Jedině povznesení vlastní kultury je pravým pokrokem pro každý národ! Musí se hodit k půdě, podnebí a rase! Člověk musí v nejčistším smyslu kořenit v půdě, chce-li růst a očekávat pomoc ze Světla. Jen žádné přejímání národních zvyků a mravů či názorů, které jsou jeho podstatě cizí. Zakořenění v půdě je základní podmínkou a ta samojediná skrývá v sobě ozdravění, sílu a zralost!

Což se člověk ještě dost nepoučil ze smutných zkušeností, které vyvolal v mnoha případech tím, že daroval svou vlastní kulturu cizím národům a musel pak vidět jejich úpadek a zánik? Jen málo lidí se nad tím pozastavilo a přemýšlelo o tom. Avšak i toto přemýšlení ztrácelo se dosud v písku a nenalezlo žádného podkladu, na němž by zakotvilo.

Odstranit toto zlo a vyvolat nový, radostný a bohatý život v zemích kolem všech moří, je veliká a pronikavá úloha. Toto dílo znamená převrat, poněvadž v jeho důsledcích dostane se všem pozemským národům pomoci, ozdravění a štěstí! Je to však nutné jako první zevnější krok, má-li mezi všemi národy být vzkříšena harmonie a krása! -

 výtah z přednášky "Krása národů" (Poselství doznívá)

© 2011 VI a jiní

Poslední aktualizace 11. 11. 2018