Adventní věnec

Slyšíte to také?  Svíce vypráví svůj příběh….

Co vyprávěla první svíce:

 „Plamen mé rudé svíce, která smí zasvítit na adventním věnci jako první, je pomocí všem, kdo žijí svůj život a nějak se jim v tom věčném kole ztrácí jeho smysl. Nevidí jej, ale ještě v nich hoří jiskřička touhy po poznání.

Mé jasné světlo osvítí jejich věčné bludné kruhy a ukáže jim východisko. Plamen mé svíce jim zasvítí na cestu a zazní jasným hlasem“:

Zastav se, člověče,

zastav se…

a zaposlouchej se v sobě

***

…odkud jdeš a kam?

…víš, že život ti byl darován?

…víš, že děkovat za něj máš radostnou prací,

Víš, že máš se dávat druhým láskou

 nesobeckou a přísnou?

***

Zahleď se do mého plamene a nehloubej,

dej svému duchu prostor - on si cestu najde.

Možná pohnut tím dotykem uvnitř uroníš slzu, Možná jich bude i víc

…nestyď se za ně, jsou to slzy, které omývají zaváté cesty, kterými měl proudit cit.

Cit ducha lidského, který je na své pouti za poznáním a už chce tolik, tolik zpátky domů…

„Zahleď se do mého plamene a poslouchej svým nitrem“

Ruka ztišeného zapaluje 2. svíci na adventním věnci,

oči jsou upřené do plamene, nitro rozechvělé naslouchá…

 

A co říká 2. svíce?

Ponoř se do nitra ještě více,

by nemátl Tě světa klam

co zaplétá Tě do svých sítí

a nedá pokoj… až Tě chytí…

TY VŠAK MÁŠ SE ROZHODOVAT SÁM

… jak s životem svým naložit

… jak hřivny darované rozmnožit

ABY, AŽ JEDNOU ÚČET BUDEŠ MUSET DÁT

jsi mohl být klidný a nemusel se bát,

se srdcem radostným mohl´s potom říci:

„MĚL JSEM SRDCE SVOJE JAK PLANOUCÍ SVÍCI

v prožívání jsem se prožhavil,

bych všechny své sliby vyplnil,

v bojích sám se sebou vítězil,

BY STÁLE SVĚTLÝ BYL MÉHO BYTÍ CÍL“


A co 3. svíce?

Když třetí se svíce jasně rozhoří,

nitro se tiše do motlitby ponoří,

oči se zahledí svícím do záře,

duše poklekne u Světla oltáře.

Ústa vroucně šeptají v pokoře do ticha

větu, která ve hmotě téměř zaniká …

VŠAK VE SVĚTĚ CITU DOSLOVA BURÁCÍ:

„Pane, dovol mi najít každý v duši stín

Jist(a) jsem si,

že co na jiných mi vadí,

jsou stopy MOJICH vin.

Kéž očistit smím se v myšlenkách i v citu

a vidím bez příkras to zlé

co dosud spalo v skrytu

Ach milovaný Pane

k mému odhodlání

přidej prosím milostivě

TVÉ POŽEHNÁNÍ

BYCH MOHL(A)

- vykročit vždy znovu směle,

- štít z čisté Lásky mít

- po bolesti sebrat sílu

A ZA TVÝM SVĚTLEM

ACH DOMŮ PANE JÍT“.

 

Kdo zahleděl se do 4. svíce

tomu nebylo slov již třeba více

duše jeho se v díku zcela

proudění Lásky otevřela.

Náhle tu vidí obraz,

jak kdyby se to stalo dnes,

…. svit hvězdy Betlémské….

a tváře plné jasu, jež hledí do nebes.

Oči prostých se otevřely

a milost neskutečnou zříti směly

-

LÁSKA BOŽÍ - HLE SAMÝ SVIT,

sklonila se k Zemi, by připomněla slabým

jak spolu v Lásce žít.

-

Hle zástup andělů Jej doprovází

na cestě spěšné - vnést Světlo lidem do nesnází.

…a duše v citu se modlí

jsouc si náhle svým cílem jista

 „KÉŽ SMÍM JÍTI CESTOU JEHO

-

CESTOU JEŽÍŠE KRISTA“.

V Jeho krocích poznávám zákon života,

v Jeho činech skví se Láska – přísná dobrota.

„ACH PANE!

KÉŽ NAUČÍŠ MĚ LÁSCE

-

TU VELKOU PROSBU MÁM!

KÉŽ ŽIJI ČISTOU RADOST

A NEZNÁM SEBEKLAM!

KÉŽ SPRAVEDLNOST ZÁKONŮ

VŽDY V UTRPENÍ ZŘÍM

A PRO BOLEST SVÝCH BLIŽNÍCH

VŽDY POMOC SPRÁVNOU VYTUŠÍM!

 

Menší než zrníčko písku je člověk pozdějšího stvoření a přesto!

Jestliže v čistotě vytryskne z jeho ducha modlitba čistá a opravdová,

řetězem Božích služebníků je donesena až k Jeho trůnu.

Odtud vylije se na něj shůry krůpěj Milosrdenství a Požehnání,

aby duše opět našla správný směr i sílu na cestu.

*****

Kdo v nitru skutečně prožil poselství adventních svící, ten sám se rozhořel touhou, jeho myšlenky se očistily a modlitba díků tryská vzhůru…

…v odpověď mu zavoní životodárná vůně rudé růže, na znamení milostí, jež se v tomto období do celého stvoření vylévají na všechny, kdo jsou ve svém duchu volní a skutečně touží po životě v čisté Lásce. Slavnost Lásky začíná!

Otevři se působení paprsku Lásky z Výšin nedozírných a do svého nitra přijmi vůni a sílu duchovní růže, která Ti pomůže na Tvé cestě. Budeš-li připraven, její působení Tě zcela promění. V zesílené míře můžeš poznat hřivny, jež Ti byly dány, a kterými můžeš prospívat svému okolí.

Osvětlí se Ti Tvá cesta, možnosti i úskalí. Pak už ale ani okamžik neváhej a svůj život zařiď podle toho. Děkuj za milost, jíž se Ti dostalo.

Uchovej ve svém nitru prožití, že za svůj život a svá rozhodnutí jsi zodpovědný svému svědomí, které Tě jemnými nitkami zákonů stvoření spojují s Ním. Jak se mu asi líbí Tvé činy, Tvá slova, Tvé chování …..  ???

Slyš!

Už zvoní zvony nové doby,

přichází věk Vodnáře,

tak neleňte a nečekejte,

hleďte Pravdě do tváře!

Vždyť naplnily se už dnové

A Vše teď musí býti nové!

 

Zdeňka Hrubá

© 2011 VI a jiní

Poslední aktualizace 16. 12. 2018