Deváté přikázání

Nepožádáš manželky bližního svého!

Toto přikázání obrací se ostře a jasně proti tělesně zvířecím pudům, které člověk... bohužel... nechá příliš často vzkypět, jakmile se mu k tomu naskytne příležitost!

Tím jsme se zároveň dotkli palčivého bodu, který tvoří největší léčku pro lidi. Podléhají mu také téměř všichni, jakmile s ním dostanou se do styku. Je to příležitost!

Pud se probouzí a je veden jedině myšlenkami! Člověk může to velmi lehce pozorovat sám na sobě, že pud se neprobudí a nemůže se probudit, chybí-li k tomu myšlenky! Je od nich úplně odvislý! Bez výjimky!

Neříkejte, že také smysl hmatu může probudit pud. To je nesprávné. Je to jen klam. Hmat probudí jen myšlenku a tato pak pud! Aby se probudila myšlenka, k tomu je naskytující se příležitost nejsilnější pomůckou, takže se jí lidé sami musí bát. Proto je také pro všechny lidi obojího pohlaví největší obranou a ochranou, když se příležitosti vyhnou! Je to záchranná kotva v dnešní tísni, dokud veškeré lidstvo nebude v sobě tak silné, že jako zdravou samozřejmost bude udržovat krb svých myšlenek čistý. To dnes bohužel již není možné! Ale pak bude zcela určitě vyloučeno přestoupení přikázání.

Mnoho bouří musí se do té doby očistně přehnat přes lidstvo, ale tato kotva udrží, když každý usilující se přísně vynasnaží, aby nedal nikdy příležitost k svůdnému osamocení obou pohlaví.

Nechť si to každý vryje v paměť plamenným písmem, neboť není tak lehko se duševně opět osvobodit z přestoupení tohoto přikázání, protože zde přichází v úvahu i druhá strana. A k současnému vzestupu je jen zřídka příležitost.

„Nepožádáš manželky bližního svého!“ Tím se nemíní jen manželka, ale ženské pohlaví vůbec, tedy i dcery. Protože je zřejmě řečeno: „Nepožádáš,“ je míněna jen tělesná žádost, pud. Ne tedy snad poctivé a opravdové ucházení se!

V těchto jasných slovech nemůže být omylu. Jedná se tu o přísný Boží zákon proti svedení nebo znásilnění, tak jako o poskvrnění myšlenkami tajné žádosti. Již tato žádostivost jako východisko dokonaného zlého činu je přestoupením zákona, které má za následek karmický trest, který nutno nezbytně nějakým způsobem odpykat, než může být duše opět od něho osvobozena. Někdy je toto dění, považované lidmi za malichernost, dokonce rozhodující pro způsob příštího vtělení na zemi, nebo pro budoucí osud v tomto životě. Neberte proto moc myšlenek tak lehce! Věší se jim přirozeně na paty ve stejné míře i zodpovědnost! Jste zodpovědni i za nejlehkovážnější myšlení, protože již způsobuje škodu v jemnohmotném světě. V tom světě, který vás přijme po tomto pozemském životě.

Dojde-li však žádost ke svedení, tedy ke hrubohmotnému činu, bojte se odplaty, nejste-li již schopni napravit tento čin tělesně i duševně zde na zemi.

Nechť se již svedení stalo nejlichotivějším způsobem nebo v přísném požadavku, i když se na konec získalo dorozumění z ženské strany, nedá se tím zmírnit zpětné působení. To začalo již při žádosti a všechna chytrost, všechna umění přispívají jen k zostření tohoto zpětného působení. Poslední svolení pak již je nezruší.

Buďte proto na stráži, varujte se každé příležitosti a neoddávejte se v tom směru bezstarostnosti. V první řadě zachovejte krb svých myšlenek čistým! Pak nepřestoupíte nikdy toto přikázání!

Není také omluvou, snaží-li se člověk, aby si namluvil, že tu byla pravděpodobnost manželství! Tím by se teprve vymyslela nejhrubší nepravda. Manželství bez duševní lásky je před Bohem neplatné. Ale duševní láska zůstává nejlepší ochranou proti přestoupení přikázání, protože skutečně milující chce pro milovaného vždy jen to nejlepší. Nemůže proto nikdy chovat nečistá přání nebo požadavky, proti nimž se přikázání především obrací!

© 2011 VI a jiní

Poslední aktualizace 11. 11. 2018