Sedmé přikázání

Nepokradeš!

Na zloděje se pohlíží jako na jednoho z nejopovrženíhodnějších tvorů. Zlodějem je každý, kdo jinému bere něco z jeho majetku bez jeho svolení.

V tom je vysvětlení. Aby byl člověk správně poslušen tohoto přikázání, nepotřebuje nic víc, než jasně rozeznávat, co patří druhému! To není těžké, řekne si každý. A tím je to odbyto. Není to jistě těžké, jako vůbec následování všech deseti přikázání, chce-li jen člověk doopravdy. Zůstává však při tom přece vždy podmínka, aby je člověk řádně znal. A právě to chybí mnohým. Uvážili jste někdy pro správné následování tohoto přikázání, co je vlastně majetkem druhého, z něhož se nesmí nic vzít?

Jsou to jeho peníze, klenoty, šaty, snad i dům a statek s dobytkem a vším, co k tomu patří. Ale v přikázání nestojí, že se to týká jen hrubohmotného pozemského statku! Jsou hodnoty, které jsou mnohem drahocennější. K majetku člověka patří také ještě jeho pověst, veřejná vážnost, jeho myšlenky, jeho rázovitost. A hlavně důvěra, které se těší u jiných. Když ne u všech, tedy aspoň u jednotlivců. Jsme-li jednou tak daleko, bude mnohá duševní pýcha stát již poněkud malomyslněji proti tomuto přikázání. Taž se sám sebe: Nesnažil ses dosud nikdy – snad i v dobrém úmyslu – napomenutím k opatrnosti otřást důvěrou, které se jistý člověk těší u druhých? Nesnažil ses snad ji docela podkopat? Tím jsi úplně podle pravidel okradl toho, jemuž ta důvěra platila! Vzals mu ji! Nebo alespoň ses o to pokusil.

Okradl jsi svého bližního také v tom případě, když víš něco o jeho poměrech a bez jeho svolení šíříš tuto vědomost dále. Z toho můžeš poznat, jak těžce jsou zapleteni do kliček viny všichni ti lidé, kteří snaží se s takovými věcmi dělat obchody. Nebo provozují-li obchodně něco takového, jak to činí různé informační kanceláře. Toto samovolné zaplétání se všemi průvodními jevy této činnosti v trvalém překračování Božího přikázání vytváří tak ohromnou síť, že tito lidé nemohou se již nikdy vyplést a jsou vydáni zavržení. Všichni jsou mnohem více obtíženi než hrubohmotní lupiči a zloději. Všichni ti, kdo takové „obchodníky“ podporují a jim v jejich činnosti napomáhají, jsou právě tak vinni jako přechovávači zlodějů. Každý přímo a poctivě myslící člověk, nechť již soukromník nebo obchodník, má právo a povinnost žádat od každého, kdo k němu přichází s nějakou prosbou, bezprostředně a přímo vysvětlení a je-li třeba i doklady. Podle nich se pak může rozhodnout, jak dalece s důvěrou může splnit jeho přání. Všechno jiné je nezdravé a zavržení hodné.

Plnění tohoto přikázání má zároveň ten účinek, že se probouzí cit stále více a pěstují se jeho schopnosti. Člověku dostává se tím pravé znalosti lidí, které pozbyl jen z pohodlí. Ztrácí znenáhla vše mrtvé a strojové a stává se sám opět živým člověkem. Vznikají tak skutečné osobnosti, zatím co dnešní vypěstované masové zvíře „člověk“ musí se ztratit a vymizet.

Snažte se hluboce o tom přemýšlet a dbejte, abyste snad na konec nenašli na stránkách své dlužní knihy mnohé přestupky právě tohoto přikázání!

© 2011 VI a jiní

Poslední aktualizace 9. 12. 2018