HVĚZDA PARSIFALOVA. PROSTOR A ČAS

V Parsifalu, Králi hradu svatého Grálu, vzniklo božské vědění o jeho úkolu. Nutkalo Jej, aby těm nejubožejším ve vesmíru dal ze své lásky, ze své hojnosti. S požehnáním Pramáti, v němž i Otec mu požehnal, zahalen věčnou láskou a veden silou a čistotou, odvahou a spravedlností, jež z Něj byly stvořeny, připravoval se k sestupu dolů. V základě vzato šel přece zcela sám! Procházel jednou úrovní za druhou, z nichž byla každá hustší nežli předcházející, avšak ve svém druhu Bohem chtěná. Všechny byly naplněny příslušnými bytostmi. Z velké dáli svítilo světlo. Kynulo a volalo. Parsifal rozuměl tomuto volání. Byla to jedna ze sedmi obcí, které chtěl vyhledat. Počalo to v něm zářit v odpověď. Světlo, které z Něj vyzařovalo, spělo jako jasná dráha k světovému tělesu, kroužícímu ve vesmíru.

1. SMYRNA: Veliká a jasná ležela před Ním Smyrna. Naučil se již počítat s hutností a patřit na vše, co viděl, z toho bodu, na němž stál. Jinak by nebylo mohlo v pozdějším stvoření obstát nic před Jeho očima! Jedině Božství, jež Ho naplňovalo, uschopňovalo Jej k tomu. Spravedlnost, kterou byl sám, mluvila: "Máš právo nepožadovat více, nežli může poskytnout nedokonalost. Hleď na její námahu a chtění!" Zřel a viděl, jak obyvatelé Smyrny se namáhají ve věrném chtění, aby udrželi svá roucha čistá, své duše nezkřivené. Viděl, jak všechno kolem nich bylo pěstováno a ochraňováno v bohulibém prospívání a v Jeho svatém srdci se neslo vzhůru: "Vskutku, tito jsou hodni, aby obdrželi jednou korunu života, zůstanou-li věrnými."

2. PERGAMOS: Božský paprsek Světla, který z Něj vycházel, ukázal Mu světové těleso, které se namáhalo v největší hlubině: Pergamos. Lucifer tam založil svou říši, temno naplňovalo obec i duše jen s málo výjimkami. Tam musel jít Čistý, chtěl-li zvítězit nad Luciferem! Mrazilo Ho před takovým temnem, tolika havětí, jež naplňovala tuto propast! Z tohoto cítění zvolal: "Kdo se z těchto, kteří zde bydlí v Luciferově blízkosti, překoná, ten obdrží nové jméno."

3. THYATIRA: Dále ukazoval světelný paprsek, tentokráte opět vzhůru. Rovnoměrně jasně zářilo sem světélko obce Thyatira a Parsifal se zvedl, aby si je prohlédl. Nalezl tam zápas, boj proti hříchu a vině, mužnou obranu proti nástrahám Luciferovým. Kdyby přece ti, kteří byli při tom dobré vůle, chtěli vydržet až do konce! "Jestliže vydrží v boji, obdrží sílu, aby zůstali bojovníky Světla, pokud ještě chce temnota vniknout do pozdějšího stvoření. Má se jim k tomu dostat Síly, kterou jsem obdržel od Mého Otce."

4. SARDES: Opět.ukazovalo Světlo do hloubky, ale ne tak docela hluboko, jak ležel Pergamos. Temnem zahalen kroužil zde dole Sardes. Domníval se, že žije jako jiné obce, ale Parsifalovo oko poznalo, že se stal mrtvým světovým tělesem, které bylo již jen hnáno s sebou ve všeobecném kroužení, pro několik málo živých. Bylo by co platno tam vstoupit? Sem musí přece přijít soud, přísný a neúprosný! Avšak těch několik, kteří se udrželi živými v nová roucha. "Chci doznat jejich jména před Mým Otcem."

5. PHILADELPHIA: Paprsek Světla se vrátil a ukázal novým směrem. Velká obec vynaložila všechnu sílu, aby odolala pokušením Lucifera. Malá byla síla, ale věrné chtění přivádělo stále pomoc shora. Hustě leželo temno kolem Philadelphie, avšak Světlo přezářilo všechno kalné. Parsifal přistoupil, aby blíže přihlédl. Viděl mnohé, kteří se uchovali tak čistými jak jen může být později stvořený duch. Král se radoval, přesto, že Mu tíha oblasti, v níž se nyní nalézal, působila obtíž. Bylo to, jakoby mu chtěla uloupit dech. "Philadelphie, slyš! Podrž, co máš, aby ti nikdo nevzal tvoji korunu! Kdo překonává až do konce, ten se má stát pilířem v mé nové říši. Chci jej učinit úhelným kamenem, který má pomáhat nésti stavbu."

6. LAODICEA: Přímočaře vyrazil tentokráte paprsek Světla, takže Parsifal se domníval, že může uzřít právě tak bdělou, hybnou obec, jako byla Philadelphia. Temně ležela Laodicea, žádný jasný paprsek snažení nesvědčil o věrném chtění. Matně a vlažně zde ležela, bohatá a spokojena sama v sobě. Dosud sice obec žila, ale živila se ze svého. Jak dlouho ještě? Ne, na Laodiceu nechtěl nyní Parsifal obrátit svoje kroky. Avšak zvolal na tuto sebevědomou obec: "Hleď, já stojím přede dveřmi. Soud je blízko! Čiňte pokání a buďte pilni!"

7. EPHESUS: Opět se obrátil paprsek Světla o kus níže. Zde ležela obec Ephesus, zcela ze své dráhy vyšinuta. Parsifal zřel: Co se zde obracelo v temnu, to bylo Mu známé! Jako blesk přišlo Mu poznání. Věděl, že kdysi v této obci strávil krátkou dobu a že Jeho učitel Ismael pocházel z této obce. Tam bude asi muset obrátit své kroky, chce-li splniti úkol, který Mu uložil Jeho Otec. I na Ephesus bude muset přinést soud, neúprosně, ostře a spravedlivě. Avšak, možná, že budou zde lidští duchové, kteří směli kdysi žít v Jeho blízkosti a zaslechnou zvuk Jeho hlasu: "Ó Ephese, pamatuj na jedno. Čiň pokání a pracuj opět ze všech sil, aby jsi se stal opět takovým jako dříve. Upadl jsi, ale dosud máš čas ku své záchraně. Poznej, proč jsi padl!"

Parsifal se vrátil. Čím výše přicházel, cítil se nesen a pozvednut Světlem a Silou. Těžká břemena položila se dole na Jeho ramena, aby mohl sestoupit do drtivé tíhy, v níž kroužilo pozdější stvoření. Nyní od Něj odpadla tato břemena, čistým stal se vzduch a zvuky blaženými. Zářivé, něžné barvy jej opět obklopily. Těžce, nevýslovně těžce ležela před Ním Jeho úloha. Tam dole muset žít! Bylo to nemyslitelné! Avšak viděl, jak se všude namáhaly jednotlivé duše, jak jejich chtění je nutilo ke Světlu. Pro těchto několik chtěl na sebe vzít, co bylo prostě nesnesitelné. V tomto svatém rozhodnutí se obrátil znovu k pozdějšímu stvoření. Zde ležela dráha Jeho světlého paprsku, spojujíc světadíly, jako zlatá hvězda v temnotě. Paprsek Světla ukazuje cestu soudu. Pergamos je zničen, Ephesus stojí nyní v soudu. 

 

 

© 2011 VI a jiní

Poslední aktualizace 2. 6. 2019