IMANUEL VE STVOŘENÍ

Král Imanuel trůní ve vesmíru. Nádherné jsou paprsky, které z Něj vychází, nesouce Jeho vůli všemi sférami, vším stvořením. Proudí na všechny strany, ale mohou se dotknout jen toho, co se zachvívá ve stejnorodosti! Oživujíce, tvoříce, mohou ovlivnit jen Božsky-bytostné, všechno ostatní by muselo pod jejich tlakem zahynout. Světlé ruce z Božsky-bytostné úrovně však uchopí tyto paprsky a vedou je pečlivě dále, když vyzvedly a zužitkovaly to, co jen v této úrovni může působit. Šumí, proudí jako kaskády, perlí se nevyčerpatelně plynouce, rozvětvují se a dělí, že je jich stále více, čím častěji prochází světlýma rukama. Paprsky však tryskají dále od úrovně k úrovni. Všude naleznou toužebně vztažené ruce světlých pomocníků těchto sfér, kteří upotřebí to, co je jim tím darováno, ostatní však dávají dále. Tak velkou je síla Věčných, Božských paprsků, že každá úroveň bude je pociťovat jako nejnádhernější pomoc k novému vzrůstu a vzniku. Zdola se však vztahují vstříc toužebně a žádoucně přijímající ruce, chápou se drahocenných pokladů a používají jich. Kdo je však mezi lidskými duchy, který myslí na to, jak nevyčerpatelnou je Boží milost nad námi? Daleký je odstup, nemyslitelně, nepředstavitelně daleký, mezi Bohem a duchy ve světadílech! Když představa o těchto paprscích, vyslaných ze svaté trpělivosti, v nás probudí tušení o velikosti dění, pak musí padnout představa Boha v našich duších.

Králi Imanueli, Bože z Boha! Tobě děkujeme! 

 

 

© 2011 VI a jiní

Poslední aktualizace 18. 4. 2019